Stejně, jako jsem vás před dvěma lety každý měsíc otravovala každý měsíc deníkem Alexe, teď Vás neochudím o to, jaké pokroky dělá náš druhorozený – Erik. Náš mimísek se narodil 19. února, tedy tři dny před mými šestadvacátými narozeninami. Na rozdíl od Saši přišel na svět přirozenou cestou a v porodnici jsme si pobyli tři dny (bez dne porodu).
Už v nemocnici byl hrozně moc hodné miminko – plakal jen, když měl hlad nebo jsem ho přebalovala. Všechna vyšetření ještě v nemocnici mu dopadla dobře, neměl žloutenku a kromě počátečního poklesu váhy krásně přibýval na váze. Na rozdíl od Alexe je Erik nyní ve svém měsíci stále plně kojený, zatím nemáme důvod dokromovat umělou výživou.
Erik se narodil s mírami – 49 centimetrů a 3390 gramů. Během prvních čtyř týdnů nám vyrostl na 54 centimetrů a 4615 gramů. Během dne jí po 2,5-3 hodinách, v noci se krmí celkem dvakrát.
První měsíc byl u nás více méně ve znamení – spánku/krmení/přebalování. Erik je velmi vyklidněné miminko a pokud mu nic neschází, nepláče a jen tak kouká kolem sebe.
Na konci prvního měsíce už Erik začal reagovat bouřlivě na výrazné podněty – kýchnutí, silnou ránu nebo třísknutí dveří. U dětské lékařky jsme zatím byli na dvou kontrolách – ve 2 týdnech a také v 1 měsíci. Za sebou má Erik také druhou kontrolu kyčlí, která dopadla velmi dobře a nemusíme aplikovat žádné speciální balení ani pomůcky.
Erik je stejně jako byl Alex vyloženě cestovní typ. Stačí ho uložit do autosedačky, vyjet autem před bránu domu a okamžitě spí. Takhle stráví prakticky celou cestu, při zastavení se teprve probudí a zkoumá, kde je.
Sžití mám snad úspěšně za sebou. Musím říct, že Alex celou tuto novou situaci zvládl poměrně dobře. Nežárlí, snažíme se mu všechno vysvětlovat, vést ho k tomu, že má mít malého brášku rád. Jediné s čím trochu bojujeme, je sašova horlivost. Chtěl by Erika totiž přebalovat, chovat, koupat, zkrátka všechno. Takže mám oči neustále na šťopkách, aby se nic nestalo :).
Na další hlášení z našeho života se můžete těšit zase za měsíc :).