Určitě to znáte…chcete si něco hrozně koupit, máte naprosto přesnou představu, jak má věc vypadat, co má umět, ale zkrátka nikde svůj vysněný kousek nenajdete. Řeknete si, že zkrátka budete muset ustoupit ze svých požadavků, koupíte nejméně hroznou (a dostupnou) variantu. Přijde Vám domů, Vy si na ní za pár týdnů zvyknete, přejdete do fáze: “Dobře, vlastně to není zase tak špatné.” a BUM! vlezlé reklamy na sítích nebo ve vyhledávači Vám vesele hlásí, že Váš vysněný produkt je skladem snad skoro všude…Že to taky znáte? Co teď? Nechat si věc, na kterou už jste si celkem zvykli nebo vyhodit další peníze za něco, co vlastně už nepotřebujete …. ALE HROZNĚ CHCETE :).

Online nakupování je super. Díky covidu se ze mě stal doslova odborník na tuhle oblast. Oblečení, boty, kosmetika, léky, hračky, rozvoz pizzy, kdyby k nám na konec světa zavážely nákupy obchody s potravinami, vlastně už nevytáhnu paty z domu. Zaplatím kartou nebo třeba využiju nějakou vymoženost typu Mallpay a je hotovo.  Se všemi pošťáky, kurýry a messengery máme za poslední dva roky více, než osobní vztah. Ahoj Tondo, jestli tohle čteš!!! 🙂

Dospěla jsem ke zkušenosti, že základní předpoklad spokojeného nákupu vychází však z celého souboru činitelů, kteří musí mít alespoň základní schopnosti a touhu po tom udělat někomu radost nebo minimálně dělat svou práci alespoň na zcela průměrné úrovni. Právě na tomto faktu a souhře mnoha náhod, málem ztroskotal jeden z mých posledních opravdu důležitých online nákupů … Po měsících bez společenských akcí dostanete pozvánku na prestižní akci. Docela snobárna, hromada cizích lidí a vy prostě chcete zapůsobit nejlepším možným dojmem. Takže je jasné, že jako holka řešíte kromě toho, abyste neměla na hlavě konstrukci, na kterou chytíte HBO a navštívíte paní, která to s makeupem umí lépe než vy, hlavně své oblečení. Co oblečení, outfit, honosný kryt pro všechno, co nemá být vidět a luxusní rám toho, co vidět být má. Takže jsem se jako správná online nákupní maniačka vydala brázdnit vody všech možných (a taky nemožných) eshopů. Průběh byl zhruba následující:

5 týdnů do akce – zkoumám zběžně eshopy, času je dost. Nikde se mi nic nelíbí a když líbí, nejsem si jistá, že chci za šaty nechat měsíční apanáž.

4 týdny do akce – prubnu všechny ty eshopy znova, není možné, že bych nic nenašla. Nacházím s nadšením několikero šatů. Zjišťuji, že žádné nemají v mé velikosti ( pane Bože, proč mám tu zpropadenou 36ku a ne třeba 44, kterou mají snad u všeho).

3 týdny do akce – začínám podléhat mírné skepsi. Pořád se mi nic nelíbí a kdykoliv mi přijde zpráva o tom, že je skladem kus v mé velikosti a já rychlostí blesku rozklikávám odkaz, smiřuju se s tím, že mě nějaká šťastnější zájemkyně zase předběhla!!!

2 týdny do akce – sbírám odvahu a vyrážím do kamenných obchodů. Projdu jich snad 50!!! Malé, velké (tlusté, tenké) a nic. Nakonec kupuji pod natlákem mého muže dvoje šaty. Jedny s délkou sotva pod zadek, ve kterých bych pozornost zejména v předklonu rozhodně upoutala a druhé, které jsou takovou tou alternativou typu – když už nebude nic jiného…

1 týden do akce – jsem smířená, že půjdu buď jako prostitutka nebo jako šedá myš. Přichází zpráva od hlídacího psa na eshopu – šaty, velikost 36 jsou skladem. Chvátám, běžím, nedýchám, dávám do košíku, platím – MÁM JE!!!!  Následně studuji datum doručení: pravděpodobně den před akcí, možná taky dva dny po ní. Polévá mě studený pot…

3 dny do akce – mám boty, mám kabelku, dokonce i punčocháče. Co však nemám, je zpráva od kurýra, že by převzal můj balíček. Volám na infolinku eshopu, abych se dozvěděla, že vlastně datum doručení je velmi neurčitý až tajemný údaj, který mi paní v rámci ochrany mě samotné raději nemůže říct.

2 dny do akce – kurýr má můj balíček a šaty vyráží na cestu ke mně (a já jim i sobě držím palce, aby to stihly).

1 den do akce – od rána čekám zprávu, email nebo třeba i poštovní holub by stačil. V poledne troubí před domem kurýr. Málem ho radostí obejmu. Jupí!! Balíček donesu do kuchyně, abych zjistila, že místo balíčku pro mě, mi předal nějaké zahranické potřeby pro souseda. Z posledních zbytků zoufalosti vybíhám ze zahrady s balíčkem v ruce a doufám, že u souseda jsou moje šaty a bude je chtít vyměnit za jeho hrábky. Splněno! Šaty prý nebyly jeho velikost ani styl :).

Den akce – oblékám šaty, prohlížím se ze všech stran. Jsou pěkné, ale prostě, něco jim chybí. Přemýšlím, mozek jede na plné obrátky. Vcházím do šatny, projedu štendr a zkouším jedny staré, které vím, že mi zkrátka vždy slušely. A nic se nezměnilo. Stále sedí jako ulité. Takže hádejte co? Odcházím v nich a myslím, že jsem nemohla vybrat lépe.

No a teď zůstává otázkou, co s těmi trojími šaty, které jsem vlastně koupila omylem. Možná vrátit? Nebo by se mohly hodit někdy příště, co říkáte? 🙂 

Máte podobnou zkušenost? Že jste někdy tak dlouho vybírali, až jste přišli na to, že vlastně to nejlepší už máte doma? Nakupujete raději přes internet nebo osobně v kamenných prodejnách? Změnil Váš postoj covid?