Poslední Deník miminka jsem vám přinesla, když byl Alexovi jeden rok a slíbila vám, že se ozvu za dalších šest měsíců. V jeho životě během této relativně krátké doby došlo opět k mnoha změnám, které vám představím v dnešním příspěvku.

Začnu obligátními mírami – Alex aktuálně měří 85 centimetrů a váží 11,5 kilogramu. Při nějakém tom zvedání a poponášení se tedy už pěkně pronese :).

Asi největším vývojem prošly během posledních měsíců alexovy vyjadřovací schopnosti. Je schopný říct si o jídlo (ňamy, ňamy), o pití (tutu), umí pohladit (malá, malá), potulit (moja, moja), zatančit (tani, tani) nebo třeba opakovat, jak dělá pes nebo kočka. Začal také hrozně moc rozumět. Pochopí, když chcete, aby něco podal, nechal být, aby jedl nebo třeba naložit náklad do autíčka.

Chodit začal Alex už ve svých devíti měsících. Do dnešní doby se mu podařilo chůzi tak stabilizovat, že s jistotou běhá i překračuje malé překážky.

Velká revoluce v naší domácnosti přišla také ve stravování. Po uplynutí jednoho roku věku začal Saša čím dál více vyžadovat jídlo, které jíme my. Dá se to pochopit. Děti opakují činnosti po rodičích a buďme upřímný, kdo z nás by chtěl jít bezchutné příkrmy delší, než nezbytně nutnou dobu. Při vařením se snažím krotit se v množství koření, nicméně trošce nějakého toho ochucovadla (kmín, česnek, paprika) se už rozhodně nebráním. Alex také miluje téměř všechny druhy ovoce a zeleniny. Skoro pravidelně vždy jednou denně přinese mandarinku, pomeranč či jablko a chce, abychom mu jej pomohli připravit ke konzumaci. Z tekutin stále nejvíce pije obyčejnou vodu z vodovodu nebo ředěné ovocné džusy či čaj (Sunárek malinový).

Hodně se změnil také výběr hraček. Primitivní skládání kroužků nebo rachtátka jsou už dávno minulostí. Teď u nás doma frčí vaření v dětské kuchyňce (vánoční dárek), ježdění na odrážedle a hlavně prohlížení různých dětských knih.

Kolem roku jsme řešili spánkovou krizi. Alex nechtěl najednou usínat v postýlce, večer i během noci se domáhal přemístění do naší postele a byl kvůli tomu brečet i hodiny. Jednoho dne jsem řekla dost, dala ho do postýlky a neúnavně ho stále dokola dávala ležet, říkala mu nyný a čekala, než usne. Povedlo se, od té doby jsme věděli, že už nesmíme ustoupit. Teď ho večer dáme do postýlky, vypije si mlíčko, chvíli si hraje, pak si lehne a usne. Jupí! 🙂

Naopak oblast, kde se nám úplně nedaří, je chození na nočník. Občas máme úspěch a občas ne. Vím, že je Saša na nočník ještě malý, nicméně zvykám ho na něj téměř od narození, ví, k čemu slouží a chci v této snaze pokračovat. Jednou se to přece musí zlomit.

Jinak je Alex hrozně zvídavý, nevyspytatelný a svéhlavý. Neúnavně někdy opakuje stejné věci, které mu i desetkrát zakážeme, řekne TY, TY, TY a stejně to udělá znovu. Už ale také rozumí základním pokynům jako je – dej ruce nahoru, zvedni jednu nohu, druhou nohu, sundej si kalhoty nebo nasaď si čepici. Čeká nás ještě před nástupem do školky spousta práce, ale máme na to ještě minimálně půl roku, takže to určitě všechno zvládneme :).