Začal poslední měsíc roku, v adventním kalendáři si můžete otevřít první okénko a a tak přišel čas na zprávu o tom, jaký byl další Lexíkův měsíc života – tentokrát již pátý.
Začnu mírami – naše miminko je dlouhé již 65 centimetrů a váží neuvěřitelných 7,5 kilogramů. S těmito údaji souvisí samozřejmě jeho výživa. Aktuálně se Alexovi ustálilo stravování následovně – ráno vypije 210 mililitrů Sunaru (klasický oranžový), kolem desáté hodiny si dá buďto dalších 210 ml mléka nebo ovocnou přesnídávku (aktuálně u nás nejvíce frčí švestky od Hippu), v poledne si dá masozeleninový příkrm (nejvíce mu chutnají doma připravené nebo telecí maso se zeleninou od Hami), kolem 15. hodiny si pak dá opět 210 mililitrů mléka a kolem 18.30 hodin jí poslední jídlo dne – první nemléčnou rýžovou kaši (aktuálně nejvíce chutná kaše Sunárek banán). Musím říct, že jsem ráda, že Lexík získal v jídle konečně nějakou pravidelnost. Od narození jsme mu dávali jíst tehdy, kdy si o jídlo řekl. Nechtěla jsem mu režim vytvářet uměle podle toho, jak se to hodí mě. On si jej vytvořil přirozeně sám a je spokojený. Více se díky zavádění nemléčné stravy soustředím také na sašův pitný režim. Aktuálně po jídle pije Sunárek nápoj pro děti – šípek s borůvkami(vhodný od dokončeného 4. měsíce).
Společně s pátým měsícem života se u Alexe začaly zlepšovat také problémy s nadýmáním. Zatímco dříve kvůli nim probrečel minimálně hodinu denně, dnes se to stává velmi výjimečně.
Co se týká spánku, stále máme to nejhodnější dítě na světě. Po večerní kaši si ještě nějakou tu hodinku pohraje a mezi 19:30 a 20:00 jde spát. Na začátku pátého měsíce jsme si prošli obdobím, kdy se mu usínat moc nechtělo a při uložení do postýlky následovalo asi 30 minut křiku. To už je naštěstí za námi a Saša po chvilce koukání na hračky a držení za ruku usíná hezky a v klidu. Když zabere, spí obvykle do 7:30 hodin, kdy se celý náš každodenní rituál opakuje. Ano, spí téměř dvanáct hodin. Takto to funguje už někdy od 3 měsíců věku, kdy jsem přestala kojit a malý úplně vypustil noční dávku mléka.
Poslední měsíc byl ve fyziologickém vývoji Alexe opravdu nabitý. Již nějakou dobu pase koníčky na napnutých rukou. Dlaně má již pěkně rozevřené a tak se o ně hojně opírá. Už také stačil přijít na to, že může zadeček zvednout ze země a tak se pravidelně několikrát denně rozčiluje z toho, že mu zatím nejde souběžně zvednout zadeček a opírat se o napnuté ruce – tedy jinak řečeno, být na všech čtyřech. Tento problém vyřešil po svém a naučil se dělat “hodiny”. Na podložce se otáčí kolem dokola pomocí ručkování a je tak schopný změnit polohu klidně i o 180 ° během pouhé chvilky. Lexíkovou oblíbenou aktivitou je také válení se. Zatímco před měsícem zvládal pouze otáčení se na levou ruku ze zad na bříško, dnes to zvládne na obě ruce a občas se mu podaří překulit se i z bříška zpátky na záda.
Velmi populární se u nás v posledním měsíci staly různé hračky. Chrastítka, gumové kostky, kousátka, předměty vydávající melodie nebo pískací gumové knížky. Saša si mezi hračkami rád vybírá tu, která je mu zrovna nejbližší, drží ji, ocucává a když ho přestane bavit, odhodí ji.
S tělesným vývojem souvisí i vývoj mentální. Velmi často a rád si vypráví. Jeho oblíbená “slova” jsou ee, aa, gaga. V posledních týdnech si velmi užívá také hlasitý smích, který u něj většinou vyvolá smích někoho z dospělých nebo třeba lechtání na bříšku. Alex mě také již velmi jasně odlišuje od ostatních lidí. Když ho něco trápí většinou slyším křik – “mémé” a jediný, u koho přestane vzlykat, jsem já. Je to takový náš malý závislák. Velmi dobře Alex reaguje také na své jméno, aktuálně tedy pouze na formu Saša.
Poslední měsíc byl pro nás tedy opět plný novinek a z našeho malého miminka se stále více stává vnímavé dítě, které umí každým dnem nové a nové věci. Příště se ohlásím už s půlročním raportem, je to opravdu neuvěřitelné, jak ten čas letí.
